České národní dědictví II. - Petr Muk

Druhý díl seriálu  po Flamengu z prvního dílu bude zaměřen více do přítomosti na osobu skorosoučasníka, zpěváka Petra Muka. Doufám, že si ho někdo z vás ještě pamatuje...

Na začátek je potřeba říct několik faktů. Petr Muk byl žid, obdivovatel anglické hudební scény v době jeho mládí, odpůrce komunismu a trpěl duševní chorobou BAP (cyklofrenie), přičemž dlouho odmítal (nebo nevyhledával?) pomoc psychiatra. Tato fakta pak perfektně reflektuje jeho úplně první projekt. Přesně a do jednoho. Sexpistolovský Punk Rock, underground, depresivní, existencionalistické texty a název - Gas. Podle pamětníků se Gas neposlouchal zrovna jednoduše, což nás ale zajímat nemusí, protože se jeho nahrávky nedochovaly. Z historického hlediska stačí vědět, že je to jeho první kapela, kterou můžeme opravdu považovat za "kapelu Petra Muka". První, ve které se zabydlel na pozici frontmana. Přesněji - sólová kytara, sólový zpěv.
Tak jako většina undergroundových kapel, i Gas skončil nenávratně v hloubce dějin. V roce 1982 ho nahradila nová kapela, opět punkový Dural. Petr Muk změnil pozici, vedle sólového zpěvu, který byl tehdy ještě nevyzrálý, ale přesto nezaměnitelný, hrál na baskytaru. Ale po vzoru nejnovějších vlivů z Anglie už to nebyli žádní Clash, ale skoro New Wave záležitost. Takoví Sex Pistols, převlečení za Ultravox.Gothic styl, ale bez Gothic. Nahrávky se dochovaly, ale pouze pirátské, z dobových koncertů. Samozřejmě sklepních, garážových a stodolových koncertů, přece jenom to byl pořád underground (i proto nevyšlel ani jeden singl, o desce nemluvě). Záznam by se určitě našel u Petra Cibulky, dobového distributora těchto pirátských nahrávek undergroundu (tehdy ještě pro nás neexistoval pojem bootleg), nicméně hledat něco na Internetu je úplně zbytečné. Na něm žádná z těchto nahrávek není.
Když pak do Duralu přišli noví muzikanti, Punk ustoupil novoromantismu, se kterým se tehdy ve světě (s epicentrem v Anglii) definitivně napevno spojil nový směr nové vlny - Synth Pop. Pro neznalé - odvětví rocku, ovlivněného novou vlnou, kde je vše hráno bez kytar - vše stojí a padá na synthezátorech, nejypičtější představitelé jsou Depeche Mode. V těch se viděla i právě vzniklá kapela, nazvaná Oceán.
Trochu víc se přitlačilo na židovská témata, novoromantismus s sebou přinesl i změnu stylu oblékání a účesů.

Právě v tuto chvíli (rok 1985) začala anabáze Petra Muka českou scénou. První neundergroundové působiště. Poprvé měl ambice se s kapelou dostat do tuzemské špičky hudební scény, garážím a sklepům měl být konec. A to se nakonec stalo, u Oceánu poprvé přišly všechny Mukovy výhry i prohry, které se v celé kariéře a ve všech dalších projektech opakovaly a provázely Petra Muka po celou kariéru, tedy od roku 1985 do roku 2010. 

K samotné kapele, se kterou Petr Muk začal existovat pro veřejnost. Tu tvořil kromě samotného zpěváka především klávesový virtuóz Petr Kučera, bubeník Jan Vozáry (průkopník elektrických bubnů v ČSR, pro Synth Pop tolik typických) a tehdy ještě i kytarista Zdeněk Pavelec. Jedny z nejlepších českých textů všech dob psal pátý člen kapely, Petr Hons. V této sestavě hrál Oceán od roku 1984 na regionálních štacích a místních koncertech po okolí domovského města Český Krumlov. Kromě synthpopových coverů zahraničních, hlavně anglických kapel už tehdy přišla i vlastní, autorská tvorba s pozdějším hitem Dávná zem v čele.Tímto songem také vyhráli jihočeskou mutaci celostátní soutěže mladých kapel Rockfest. Postup na národní kolo v Praze znamenal nejen celostátní popularitu, ale také problémy s komunistickým režimem. Vzhled, judaismus, hudba... Doma v jižních Čechách přišel vrchol, do Českobudějovického rozhlasu se dostává v budoucnu největší hit Oceánu (a jak se později ukáže, i Petra Muka), Ráchel. Silná melodie se stala v podstatě zlidovělou, propracovaný text nebyl veřejností pochopen, židovské jinotaje nikoho nezajímaly, ale nevadí, hit na singl byl tu. Vydání singlu ale "nesmělo" proběhnout tak bezproblémově, bolševický cenzor na kapelu vytáhnul to, co by tehdy ani nyní nikoho nenapadlo v případě židovského Oceánu ani ve snu - fašismus! Prý kvůli židovským narážkám v textu a pochodovému (!) duchu klávesového sóla. Text tak musel být před nahráváním předělán (Smutná je černá....místo Všude je černá... atd.). Potom byl singl vydán a z Oceánu se stala jedna z nejoblíbenějších českých  kapel a  z Petra Muka  nejnadějnější zpěvák nové generace. A z Ráchel celostátní hit. 

Přesto se kapela rozhodla pro výraznější příklon k synthpopovému zvuku. Kytarista Pavelec se poroučel a přišel druhý hráč na synthezátory, bubeníkův bratr Dušan. Tedy synthpopové obsazení, ta jak ho představili Depeche Mode. A právě jejich člen, Vince Clarke, tehdy se svým novým projektem Erasure vyrazil na evropské turné, na kterém zavítal do Prahy. Oceán dělal coby nejlepší domácí synthezátorová kapela předskokana a Clarkeho nadchnul natolik, že krumlovskou kapelu pozval i na hostování na anglické části turné! Podobně jako o deset let dříve Jiří Schelinger u Smokie, sklidili "zelenáči" úspěch srovnatelný s headlinery a jakkoli to doma nikoho moc nezajímalo, bylo to ocenění kvalit kapely. 

Přišla revoluce a hned v roce 1990 (podobně jako v případě LUCIE tehdy podobného ražení) také nahrávací smlouva od Opusu na debutovou desku. Ta se nahrála, materiál už byl napsán v množsví větším než malém z dřívějška. Jméno album dostalo podle prvního velkého hitu, Dávná zem. Na desce, čítající 10 skladeb (tedy podle Roberta Kodyma ideální počet), bylo ale o moc víc povedených věcí. Čas, Havrani, Vyznání, krásná věc Lék světu a také nová nahrávka Ráchel, konečně s necenzurovaným textem a krásnými aranžemi bez kytary. V samém závěru, kdy už se nezpívá text, Petr Muk dokazuje, co se svými hlasivkami umí. A samozřejmě titulní Dávná zem.

Album se zcela pochopitelně a podle očekávání potkalo s obrovským úspěchem a Petr Muk se dostal na absolutní vrchol. To znamenalo: hrdina pro fanoušky, ale terč pro bulvár. Byl urážen kvůli židovství, nařčen z homosexuality (vylhané pomluvy) a ve výsledku se jeden z nejoblíbenějších umělců stal téměř nechtěným, naštěstí kromě tupé veřenosti ovlivňované tehdy začínajícím deníkem Blesk tu byli stále znalci a skalní fandové Oceánu. Ovšem další problém s sebou nesly na pohled nepodstatné drobnosti, vlivem bulváru a pomluv na pravdě nezaložených širší veřejnost nesprávně chápala do hloubky propracované texty písniček z desky. Prodeje desky byly ale obrovské (srovnatelné pouze s Lucií, nejlepší doba, kdy se alespoň trochu oddělila kvalita), smlouva s Opusem byla prodloužena a pro rok 1991 mělo přjít pokračování v podobě druhé řadovky. 

A ta taky hned ve zmíněném roce 1991 přišla. Jmenovala se Pyramida snů a byla opět veleúspěšná, i když o něco málo méně než debut. Přesto, nebo možná právě proto, byla ještě lepší. Propracovanější, žádný jednoduchý popík, pěkně dunivý Synth Pop. Album už nestálo na jednom nosném hitu typu Ráchel, ale na vyrovnanosti povedeného setlistu. Vyzdvihněme Doteky v zemi, Braň se touhám, Nepoví, Osud a asi vůbec nejpovedenější skladbu Oceánu za celou dobu jeho existence, Prázdnou ulici. Zvuk alba byl více propracovaný, ale pořád typicky novoromantický. Bohudík žádné křečovité útliby komerci, jak už to tak bývá, nepřišly.

Smlouva na další desku byla opět na stole, vyprodaná koncertní turné jen dosvědčovala nebetyčnou popularitu Oceánu, málokdo ale tušil, že duševně nemocný Petr Muk přestává situaci snášet a uvnitř kapelyto poprvé začíná vřít. Trojice Petrů (Muk, Kučera, Hons) chce jít směrem k více židovskému pojetí novoromantismu, zatímco bratři Vozáryové se přejí pokračovat v (ne)obyčejném Synth Popu a materiál ostatních členů odmítají zpracovávat. Proto se kapela dohodne na tom, že si Petrové vedle Oceánu rozjedou ještě jeden projekt, nazvaný Shalom. Už jen název napovídá, jakým směrem se projekt začne ubírat. Trhnutí se členů z jedné z nejpopulárnějších kapel tehdejší doby se zištnými záměry rozumně využilo vydavatelství Monitor a trojice oceánských Petrů mohla začít hned nahrávat, aby debut nové kapely vyšel již v roce 1992.
Tak se také stalo. Album nemělo jméno, resp. jmenovalo se stejně jako kapela Shalom. Trojici Petrů doplnila ještě trojice Jan - Benetová, Feriová, Badurová. Honsovy texty byly promyšlenější (a také veřejností nepochopenější) než kdy dřív, tématicky čerpaly ze studia Starého zákona. Stejně tak propracovaná byla i hudba, opět o stupeň výš, než předchozí Pyramida snů od Oceánu. Písně byly také hitovější. Až jednou, Zelený drahokam, Shalom, to vše jsou dodnes hrané hity. Videoklipy se natáčely v Izraeli. K albu navíc vyšly klasické singly, jak se to tou dobou už moc nedělalo, tedy i s B-sides. Byly to Až jednou a Léto měsíců.

Ten rok se začínaly udělovat ceny akademie populární hudby, které Shalom solidním způsobem vyplenil - kapela roku pro Shalom, zpěvák roku pro Petra Muka.
Po vydání alba a singlů následovalo rozsáhlé koncertní turné. Oceán dostal smrtící ránu z vlastních řad, členové Shalomu (který už Oceán přerostl) mateřskou kapelu nepotřebovali, proto se dohodli, že na turné Shalomu besprostředně naváže nutné zlo, poslední rozlučkové turné Oceánu. U vydavatelství byla ještě smlouva na jednu desku, tak se na podzim roku 1992 odbyla vydáním původních předrevolučních singlů, demosnímků bez výraznějších úprav a přebytků z prvních dvou alb. Název byl příznačný, Oceán 2 1/2. Na jaře 1993 už byl Oceán minulostí, zůstaly po něm dvě skvělé desky a jedna polodeska, samozřejmě nehledě na veškeré novátorství...

Na koncertech Shalomu táhl výjimečný zpěvák kapelu i jako kytarista/klávesák, přesto se o něj opět zajímal spíše bulvár, který se kromě už "starých" a ohraných témat zaměřil nově i na hudebníkovy duševní problémy. Úspěch kapely ale všechny nepříjemnosti zastínil, v roce 1993 ještě nemělo dojít na další řadovku, ale právě proto byla optimální chvíle na to, vydávat singly, jak to Shalomu šlo. Ve větru, který obsahoval na B-side cover verzi Svobodova Stínu katedrál a EP Olympictures, obsahující covery písniček kapely Olympic. Z Bon Soir Mademoiselle le Paris se stal asi mozná vůbec největší hit Shalomu. Po řadě koncertů pak na jaře 1994 dozrál čas na další dlouhohrající desku...

Podobně jako s Oceánem, druhá deska byla opět ještě o něco povedenější, propracovanější, přesto se album Brány vzkazů moc dobře neprodávalo. Tedy... Na poměry Shalomu a Petra Muka. Nedocenění však rozhodně není problémem desky a tím spíš ji všem doporučuji. Opět bylo vystavěno na vyrovnanosti, žádné větší hity, ale perly se zde našly... Pastýř stínů, Mít rád, Dech... Pro úplnost dodejme, že ve sborech se ke kapele připojily tentokrát ještě Linda Finková a Michaela Klimková. Pětice zpěvaček a trojice protagonistů Shalomu nazpívali také a-capella píseň Dech pro B-side singlu Za láskou, který ještě vyšel k albu. 

Po odjetí turné k desce Shalom vyrazil do Anglie, kde měli jeho členové konexe ještě z dob Oceánu. V Londýně nahráli singl Someday, což byla nová verze Až jednou s novým anglickým textem. 

Na podzim 1994 ještě vyšel živák z posledního turné, nazvaný 5, 4, 3, 2, 1 Shalom!, čímž vlastně i Shalom nabral směr Oceán a v roce 1995 byla i tato kapela a kapitola Mukovy kariéry minulostí... Do jaké míry na tom mělo zásluhu nepochopení, předákův psychický stav, neshody mezi spoluhráči, komerční propad druhého alba, se můžeme jen domnívat...

Téměř tři roky pak byl pak Petr Muk v ústraní. Bulvár měl po konci Shalomu nové téma - zpěvákovy finanční problémy. Sám Muk to naštestí snášel dobře, stáhl se do soukromí a společnost mu dělaly pouze akustická kytara a ambice vrátit se na scénu bez Oceánu i Shalomu jako sólový umělec. S dočasným skončením "muzikantské" části hudební kariéry se také rozjela druhá část, filmová a muzikálová. Petr Muk se stal téměř výhradním dabérem zpívaných textů kreslených disneyovek, čímž se mohl zvěčnit pro nejmladší diváky natrvalo. Z této části kariéry vyzdvihněme film Tarzan (soundtrack - Phil Collins) a českou verzi You'll be in my Heart. Bohužel, jak tomu tak u Petra Muka bývalo vždy, disneyovky musely brzy ustoupit prvním 3D animovaným filmům (už v roce 2001 vyšel první Shrek) a s nimi i zpěvák. 

V muzikálech se dařilo více - tedy z hlediska komerčního. Umělecká stránka dostávala téměř vždy co proto, byť to nebylo nikdy chybou Muka, nebo jeho zpěvu. České muzikály jsou téma samy pro sebe, snad se nebudete na mně zlobit, když je v tomto článku kompletně opominu...

Daleko více nás z našeho pohledu zajímá, že se téměř 3 roky skládání na španělku vyplatily a v roce 1997 vyšlo bezejmenné sólové album Petr Muk. A byla to celkem revoluce... Byl to pořád  Petr Muk, ale úplně jiný. Na albu nenajdeme jediný synthezátor (!), což je způsobeno vznikem skladby kytarovým způsobem. I kytarovky jsou ale propracované a unplugged vzezření se dobře poslouchá také. Další převrat proběhl v oblasti textů - ty tam jsou starozákonní hříčky s jazykem, nosným tématem alba je už pouze a jen láska.

Tohle už šlo, pro zajímavost, úplně mimo fanoušky původního Oceánu a z Petra Muka se stala hvězda první velikosti v české Pop Music. Definitivně už nebyl předákem kultovních kapel, ale v roce 1997 asi nejlepší český popový zpěvák. To se původním, synthpopovým novoromantikům samozřejmě vůbec nelíbilo, ale...

Pohodový kytarový pop si získal mainstreamové publikum, a to - pozor - při zachování slušné úrovně kvality. Velké hity z desky hrají rádia taktéž dodnes, jmenujme Loď ke hvězdám, Přicházím s láskou nebo Okno v nebi. 

Následující roky už ovšem kdysi špičkový muzikant plní stránky pouze bulvárních médií, znalci už nad ním zlomili hůl, a do toho přišla další muzikálová tvorba (je normální, aby zpěvák takového kalibru zpíval s Bartošovou a Brožovou?...), další dlouhé 3 roky tedy umělecký kredit Muka jako hudebníka strmě klesl.
Nové tisíciletí, nová sólovka, ale bohužel v duchu uplynulých let...  Album se jmenuje Jizvy lásky, takže je jasné, že tématicky navazuje na debut, hudba však došla od kvalitního popu k prostému českému popu. Skladateli asi došlo, že se minule nezavděčil oceánským fans, proto tentokrát nacpal synthezátory všude kde to šlo. S novým spolupracovníkem Michalem Šetkou (dříve kapela N-Sonic) tak učinili místy bez citu a v podstatě tak jen dorazili Mukův nejslabší skladatelský počin snad od dob Gasu a Duralu. Kritika album nepřijala zrovna dobře, český mainstreamový konzument ale dostal, co chtěl. Ještě než půjdeme dál, je nutné říci, že i na takto zoufalém počinu se našly povedenější věci, což způsobily zejména obrovské Mukovy schopnosti hudební, které se prostě zakrýt nedají. První singl Neusínej je krásná píseň, bohužel zhyzděná zmíněným nepovedeným aranžmá, o něco lépe je na tom Stoupám ti do hlavy. Největšího ohlasu se dočkala balada Tančíš sama. Dodnes nejznámnější je bohužel asi vůbec nejnepovedenější záležitost celé desky - cover Černochova Zrcadla.

Ve stejném roce vyšla kompilace singlových nahrávek Shalomu, nazvaná podle největšího hitu Bon Soir Mademoiselle Paris. Žádný bonus, jen B-sides. Vydavatel chtěl evidentně vytěžit z nové Mukovy sólové desky maximum, o nic jiného nešlo. Tím bych ukončil téma roku 2000/2001 a posunul bych se do roku 2002...

To si totiž Petr Muk - sólista napravil reputaci velice povedeným albem Dotyky snu. Do té doby bezesporu nejlepší sólová deska byla předznamenána veleúspěšným singlem Ty a já (teď a tady), Na albu tentokrát chyběla cover verze, za to zde byl původní repertoár špičkové kvality, který nelze než pochválit. Singlová Ty a já (teď a tady), Něžné dotyky, famózní Když někoho máš se zajímavými aranžemi, instrumentálky působí jako zajímavé zpestření, závěr (kromě bonusové instrumentální skladbičky) obstarala úžasná záležitost Průzory očí, ke které napsal text tak jako za starých dobrých časů Petr Hons. Úspěšnost na komerčním poli pouze mírně klesla, ale umělecký kredit po Jizvách lásky opět raketově vystřelil vzhůru.
Píše se rok 2004 a místo dalšího alba přichází EP (nebo maxisingl, chcete-li) nazvané podle titulní písně Oh'l'amour, obsahující coververze kapely Erasure, se kterou Oceán v osmdesátém devátém projel Anglii. Možná, že kdyby Petr Muk nebyl tehdy v devadesátých letech tak skromný, mohl se nyní místo vzdávání holdu zařadit po jejich bok. To se ale nestalo a tak tu máme EP rozpačité kvality, s výjmkou Láska tě spoutá, svého času velkého hitu, zřejmě nemá smysl ho vyhldávat.
EP však bylo pouze předehrou před další řadovou sólovou deskou, která přišla hned následující rok. Osud v dlaních navazoval na Dotyky snu, což je logické, doby Oceánu, nebo Shalomu byly definitivně pryč už několik let. Snad to bylo Mukovi líto, proto na desku zařadil novou verzi oceánské Prázdné ulice. Dá se poslouchat, byť na originál samozřejmě nemá. V bonusech se do dna také dotěžilo tehdy rok staré EP. První singl ale povedený rozhodně byl. Kdo by ještě dnes neznal, po 7 letech, pecku Láska, ta nebezpečná věc? Po předchozí, po všech stránkách dobré desce, perfektní navnadění na pokračování. Bohužel zbytek desky už pokulhává. Ne snad, že by to byla nějaká ostuda, nebo něco nepovedeného, to ne, ale že by něco výjimečného? To už vůbec ne...
Po krátkém záchvěvu poctivého muzikantství přišla opět doba muzikálů a bulváru, a tentokrát na hodně dlouho. Bulvár už se místo pomlouvání Mukovi jen smál a i veřejnost ho přestávala brát jako nejlepšího zpěváka tuzemské popové scény.  Ideální chvíle pro připomenutí se kompilací hitů. Best of album Slunce - to nejlepší... shrnuje všechny povedené skladby sólové dráhy (není jich moc, ani přehnaně málo), trochu od Shalomu (tedy skoro nic) a dva největší hity Oceánu, ale v nových verzích. Prázdná  ulice už vyšla na Osudu v dlaních, Ráchel verze 2007 je skutečně zoufalá parodie, znásilňující nehorázným způsobem tu původní. Více asi k výběru z už nahraných věcí netřeba psát...
Stále silnější a silnější jsou spekulace o návratu Oceánu a v tomto z uměleckého hlediska mrtvém Mukově období je to jedno z nejdiskutovanějších témat. Sám zpěvák veškeré zprávy dementuje a reunion popírá...
Mukovi se do práce na novém albu evidentně moc nechce, proto v roce 2009 vychází další kompilace, tentokrát ne největších hitů, ale Muzikál a film. Už název napovídá - rychle pryč! A přesně to taky udělám, přecházím na další rok, rok 2010. To už měla vyjít další řadovka, očekávaná byla 5 dlouhých let! Muk s doprovodnou kapelou, tvořenou členy kapely Deep Decline, zase pilně koncertuje, dostává se do výborné formy a materiál už uzrál...
A deska také očekávání naplnila. V bludišti dnů zněl její název. Inspirace posledních pěti let byla znát, texty jsou pestřejší, než kdy jindy. Radost z narození dcery, zároveň ale deprese pokročilé fáze cyklofrenie. Hudba je daleko propracovanější, než v dobách spolupráce s Michalem Šetkou. Aranže velice nápadité - rock, pop, elektro, orientální hudba, ... Bohužel zájem o Petra Muka už vyprchal, proto se albu nedostalo takové publicity, jako kdyby vyšlo dříve. I tak ale v odborných kruzích sklidilo úspěch. Z desky nevzešel žádný rádiový hit, je totiž vystavěna na vyrovnanosti a vysoké kvalitě celku. Dost možná jde o nejlepší Mukovu sólovou desku. Poslední dvě věty platily vždy pro poslední desku toho dotyčného Mukova projektu - a bohužel, tradice se naplnila. 4 dny po vydání alba Češi slavili zlato na hokejovém mistrovství světa, rockeři však plakali. Ještě čerstvý dojem z odchodu R.J.Dia přerušila smrt Paula Graye (Slipknot) a jako šok pak na české fanoušky dopadl tragický konec Petra Muka...

Měl to být velkolepý comeback, nakonec zůstal jen smutek. A spousta krásné hudby. Odešel na vrcholu. Paradoxně tolik diskutovaný návrat Oceánu nakonec proběhl, ovšem už bez (zcela nenahraditelného) Petra Muka. Zpěvačka Jitka Charvátová zpívá celý repertoár, ovšem s jednou vjimkou - Ráchel, největší hit Petra Muka,  zůstane navždy spjata se jménem původního interpreta...
Pro úplnost pak ještě v roce 2011 vyšlo poslední (bohužel definitivně) album, zakončení kariéry Outro. Obsahovalo několik demosnímků z různých částí sólové kariéry, nějaké nevydané, nekompletní črty, remixy, alternativní verze, a hlavně, nahrávky z roku 2007, vzniklé ve spolupráci s muzikantem Laco Lučeničem, 3 songy jsou velmi zajímavé a každý Mukův fanoušek by si je měl poslechnout.
Zemřel na vrcholu sil, ve věku 45 let. Kromě skalních fanoušků si ale  zřejmě nikdo dosud neuvědomil, o jakou ztrátu jde... I dnes, když do vyhledávače zadáte jméno Petr Muk, převážná většina nalezených článků je bulvárního zaměření. I to jsem se snažil tímto dlouhým textem napravit. Snad našel odkaz Petra Muka právě ve vás nové ctitele...