retroREVIEW: R.E.M. - Out of Time (1991)

Nejlepší album všech dob?

Kdykoliv se někde mluví o nejlepší desce všech dob, jako první mě napadne právě Out of Time. Druhá deska R.E.M. pod velkým vydavatelstvím (Warner Bros.) a sedmá celkově v roce 1991 definitivně posunula kmotry alternativního rocku směrem pozdějších let, posadila je na trůn nejpopulárnější kapely na světě, udělala z Michaela Stipea světovou rockovou hvězdu a objevila pro rockovou hudbu jeden nový nástroj (hádejte jaký...). Prudukoval ji podle mého mínění nejlepší producent všech dob, Scott Litt (Document, Automatic for the People, Monster, New Adventures in Hi-Fi R.E.M., singly k In Utero a živák MTV Unplugged Nirvany, spolupráce s Hole a Patti Smith). Přinesla se svým pilotním singlem jeden z největších, dodnes hraných  hitů rockové historie. Poprvé se u R.E.M.  pěvecky pojevil výrazněji i někdo jiný než hlavní zpěvák Michael Stipe. Přes to, že na desce není tolik rádiových hitovek, jako na následujícím Automatic for the People, které staví většina lidí na piedestal pro nejlepší desku od R.E.M., přesto že mám i další srdeční záležitosti v jejich diskografii (vlastně tahle kapela je jedna velká srdeční záležitost), myslím si, že Out of Time by nálepka nejlepšího alba všech dob slušela. Slušelo by se stejně tak dodat, že headlineři Warnerů té doby dostali v roce 1992 za desku celkem 3 ceny Grammy (!).

České národní dědictví II. - Petr Muk

Druhý díl seriálu  po Flamengu z prvního dílu bude zaměřen více do přítomosti na osobu skorosoučasníka, zpěváka Petra Muka. Doufám, že si ho někdo z vás ještě pamatuje...

REVIEW: A Banquet - Breath (2012)

  A Banquet - donedávna zcela neznámé jméno, získalo svou reputaci zejména nedávno vydaným debuovým albem, které produkoval americký producent Steve Albini (ve spolupráci s naším B.Carloffem). Ano, producent In Utera Nirvany...
Indie Rock pražské trojice se označuje jako FUTU-ROLL (tento pojem vymyslela sama kapela), a není divu, že kombnuje klasický Rock'n'Roll s nejnovějšími vlivy elektronické hudby. Přesto, nebo možná právě proto, rozhodně ale překvapivě, působí sound kapely jako Nirvana spojená s Depeche Mode, Pearl Jam a Joy Division, do toho všeho vlivy pozdních Radiohead a Muse, no a v neposlední řadě samořejmě i nějaká ta nejnovější vlna elektroniky. Takže žádní Rolling Stones, ani AUX 88, jak by si neznalý pozorovatel mohl myslet.
Po prvoním demosnímku FUTU-ROLL - který se coby demo do oficiální diskografie nepočétá - vyšel první singl a následně celé EP, nazvané Kiss the Night (5 nových nahrávek, první singl a jeho remix), na kterém se v nejčistší podobě projevil sound a směr formace, a u kerého je velká škoda, že neproniklo na veřejnost až tolik... Ale to není náplní recenze CD Breath. Po EP vyšly ještě dva singly - Magic Eyes of May a Lost in Your Shades. Všechny tyto nahrávky jsou šířeny zdarma po Internetu a stáhnout si je můžete naříklad ZDE
Letos pak došlo konečně na to hlavní, tedy na debutové album, pojmenované Breath!

České národní dědictví I. - Flamengo

Ti, kteří to všechno začali ...

Vítám vás u nové podkategorie článků, navané České národní dědictví. Většina lidí, zejména mladší generace, tvrdí, že nemá smysl uznávat, ne-li dokonce poslouchat českou hudební tvorbu. Argumenty jsou, že v naší kultuře reprezentuje to nejlepší Michal David a Lucie Bílá, nemá smysl se tedy touho komercí poznamenanou a kvalitou nedotčenou scénou nijak zabývat. To je ovšem fatální chyba. I přes pozůstatky čtyřiceti let   komunismu, existuje tu totiž řada vynikajících záležitostí, stejně jako v každé jiné kultuře, jen je potřeba trochu hledat...
Symbolicky první díl bude patřit těm, kdo jako první (Olympic a Mefisto odpustí) Čechům ukázali pořádný rock, tak jak byl tehdy moderní v Anglii. Legendární pražské kapele Flamengo.

REVIEW: Wanastowi Vjecy - Letíme na Wenuši (2011)

Vzhledem k tomu, že vyšla nová deska Letíme na Wenuši mé snad nejoblíbenější tuzemské aktivní kapely Wanastowi Vjecy, přímo se nabízí napsat  "novinkovou" recenzi. Album jsem po tom co 17.11. (s týden dlouhým zpožděním) konečně vyšlo, slyšel už mnohokrát, pěkně se mi to v hlavě srovnalo, a nastal tak čas k objektivnímu (tak jak to jen skalní fanoušek dovede) hodnocení.

retroREVIEW: Aleš Brichta - Růže pro Algernon (1994)

Ačkoliv se to bude mnohým z vás možná zdát k nevíře, byly doby, kdy byl Aleš Brichta velká mladá naděje české hudby a řadil se i se svými vyhlídkami do budoucna mezi nejpopulárnější 3 zpěváky v naší zemi. Psala se polovina devadesátek a Aleš - 35 let, obrovský muzikantský talent, nejlepší texty u nás, ne nejlepší, ale slušný hlas (jo, bejvávalo), mladá krev do zatuchlého českého rybníčku, ve kterém stále přežívaly pozůstatky bolševismu (a dokonce stále přebývají), zároveň však už více jak 10 let zkušeností na undergroundové scéně - se rozhodl opustit mateřský Arakain (který byl za prvním vrcholem a druhá míza měla teprve přijít) a vydal ve spolupráci spolu s věrným kamarádem Mirkem Machem svoje první dvě sólové desky. Obě byly posluchačsky "přívětivější" (avšak bez přehnaných ústupků mainstreamu) než Arakain, a tak jsme tu měli velkou hvězdu. Mohly za to právě tyhle dvě placky a právě na prvotinu nazvanou Růže pro Algernon se dnes podíváme.

retroREVIEW: LUCIE - Lucie (1990)

Vítám vás u retrorecenze mojí srdeční záležitosti. Podrobně se podíváme na debutovou, eponymní desku kapely LUCIE z roku 1990.

32. týden ve zkratce

Tento konec olympiády zdá se mi poněkud nešťastným...

- headlinery Global Festivalu v Central Parku v New Yorku 29.8. budou Neil Young, Foo Fighters a Black Keys
- ve věku 68 let zemřel oscarový skladatel Marvin Hamlisch
- R.E.M. vydávají výroční (25 let) reredici své kultovní desky Document

- Johny Depp hostoval u Aerosmith (kam jde ještě klesnout?)
- Beck Hansen vydal nové album
- Michael Nesmith se narací do sestavy Monkees a spolu s ostatními žijícími členy legendy plánuje turné na konci roku
- Rhett Miller nahrál píseň Wreck of the Old 97 jako poctu Johnymu Cashovi
- Harvest nejlepším albem Neila Younga podle Rolling Stonu

- závěrečná olympijská přehlídka britských kapel proběhla... bez Rolling Stones, Led Zeppelin, Radiohead, Iron Maiden, ...
- Frank Ocean nečekaně končí tour s Coldplay

L!VE: Blue Effect, Unplugged, Poděbrady (Jezero), 4.8.2012

Modrá lajna se táhne dál

Blue Effect, podle mnohých nejlepší česká kapela všech dob a ikona let sedmdesátých, před osmi lety opět ožil. Obnovil ho dlouholetý kapelník, Radim Hladík, pravděpodobně vůbec nejlepší kytarista naší země. Na pomoc si vzal zpěváka hrajícího na kytaru a klávesy Honzu Křížka, frontmana kultovní kapely devadesátých let Walk Choc Ice, ze stejné formace pochází i bubeník Vašek Zima a rytmickou sekci s ním tvoří talentovaný baskytarista Vojta Říha. Nově složená formace měla původně tvořit nový materiál, ale nakonec se zůstalo povětšinou u osvědčených skladeb druhé poloviny dvacátého století, a to zdaleka ne jen těch z pera Radima Hladíka. Kvalitní, i když trochu demode repertoár a vynikající sehranost slavily úspěch už od počátku, když pak vyšlo koncertní CD a DVD, došlo na akustický program. Pravda, čistá akustika to není a Radim Hladík předvádí své mistrovství na kytaře elektrické, Honzova kytara i Vojtova baskytara ale akustické jsou. Loňské album Acoustic Times, zaznamenávající opět zvukově i obrazově právě tato vystoupení, osobně považuji za jeden z nejsilnějších českých počinů posledních let. Když se tak Blue Effect ukázal s tímto setem v našem městě, nemohl jsem samozřejmě za žádnou cenu absentovat. Velice zvědav jsem byl na výkon kytarové legendy a veselou povahu vystoupení frontmana, což jsem obdivoval už na zmíněném koncertním albu.

Kapela jediného hitu... (ne)právem?

Každý nemá takové štěstí, jako Beatles, Phil Collins, R.E.M., Bruce Springsteen, v našich podmínkách třeba LUCIE, Olympic (a Katapult taky, ať nikoho neurazím), nebo třeba Jarek Nohavica. Typický One Hit Wonder se natrvalo, ba dokonce nesmazatelně, zapíše do historie nezapomenutelnou, legendární písní, jaká se řadě jiným nepovede třeba za celý život. Vtip je samozřejmě v tom, že to je také všechno. Tradičně největší líhní nezapomenutelných písní od zapomenutých kapel je Německo. Tolik k definici pojmu One Hit Wonder (kapela jediného hitu). Můj článek se ale nebude zabývat nezajímavými umělci z kategorie popu, ani kapelami odpovídajícími přesně definici popsané výše. Raději si definici zvolníme a přeneseme do atraktivní rockové scény.

Popisovaní umělci se dají rozdělit do několika kategorií, podle toho, jak k původně vytouženému polibku smrti, z jehož stínu už nikdy nevystoupí, přišli.
První kategorii tvoří ti, kteří trpí "Syndromem Metallica". Kapela má velice početnou fanouškovskou základnu, o které si většina může nechat jen zdát, přesto má na Facebooku ještě dvakrát víc "lajků". Tu druhou polovinu totiž tvoří lidé, kteří se nedají nazývat opravdovými fanoušky, nezajímá je tvorba  kapely (ač skvělá a plná veleděl), jim přece stačí ta jedna jejich and nothing else matters...
Druhým problémem se zdá být "Syndrom Survivor". To jsou ti nejtypičtější One Hit Wonders z nejtypičtějších - třeba právě kapela Survivor (kdo že??), proslavená kultovním filmem Rocky (aha, už vím!) a její skladba Eye of the Tiger (no jasně, to znám, ale oni někdy vydali něco jiného?). Myslím že každý se v modelové situaci našel a pro pochopení situace stačí.
Třetí příklad bude "Syndrom Oceán", kam řadím zpravidla skvělé kapely, které z nějakého důvodu zamrzly na půli cesty za slávou a většinou neprávem.
Dalším syndromem je "Syndrom Dickinson", tady jde o sólové kariéry frontmanů kapel, které jsou vypsány v první větě článku, tedy právě takový Bruce Dickinson, jehož sólová dráha není zdaleka tak úspěšná jako ta s Iron Maiden. Na takových projektech se podezřele často opakuje jediný velký hit, který následně převezme do koncertního repertoáru mateřská kapela a následný propadák.
Poslední skupinu tvoří ti, kteří vlastně ani One Hit Wonders nejsou. Řadí se sem ve světě úspěšné kapely, jimž někdo v České Republice způsobil obrovské zpopularizování jedné skladby, takže se z nich pro nás stávají kapely jednoho hitu. Pozor na to, že běžně to neplatí a je to pouze taková naše lokální specialita... Nazvěme to třeba "Syndrom Uriah Heep".

Teď už můžeme přistoupit k samotnému (ne)veselému výčtu včetně popisů.

It's The End Of The World As We Know It...

... původní prostředí na doméně Blog.cz totiž nevyhovovalo vlastně už od samého počátku a byla pouze otázka času, kdy se objeví lepší řešení... ten čas právě nastal! Všechny svoje články, recenze, zamyšlení i  odplivnutí a vše co k tomu patří  tak od teď budu publikovat na nové doméně. Ale nebojte se, zůstávám pořád sám sebou. Nová doména má název dontgobacktorockaville.blogspot.com;-). Původně to mělo být nearwildheaven.blogspot.com, ale nebyl jsem první, koho to napadlo.