REVIEW: A Banquet - Breath (2012)

  A Banquet - donedávna zcela neznámé jméno, získalo svou reputaci zejména nedávno vydaným debuovým albem, které produkoval americký producent Steve Albini (ve spolupráci s naším B.Carloffem). Ano, producent In Utera Nirvany...
Indie Rock pražské trojice se označuje jako FUTU-ROLL (tento pojem vymyslela sama kapela), a není divu, že kombnuje klasický Rock'n'Roll s nejnovějšími vlivy elektronické hudby. Přesto, nebo možná právě proto, rozhodně ale překvapivě, působí sound kapely jako Nirvana spojená s Depeche Mode, Pearl Jam a Joy Division, do toho všeho vlivy pozdních Radiohead a Muse, no a v neposlední řadě samořejmě i nějaká ta nejnovější vlna elektroniky. Takže žádní Rolling Stones, ani AUX 88, jak by si neznalý pozorovatel mohl myslet.
Po prvoním demosnímku FUTU-ROLL - který se coby demo do oficiální diskografie nepočétá - vyšel první singl a následně celé EP, nazvané Kiss the Night (5 nových nahrávek, první singl a jeho remix), na kterém se v nejčistší podobě projevil sound a směr formace, a u kerého je velká škoda, že neproniklo na veřejnost až tolik... Ale to není náplní recenze CD Breath. Po EP vyšly ještě dva singly - Magic Eyes of May a Lost in Your Shades. Všechny tyto nahrávky jsou šířeny zdarma po Internetu a stáhnout si je můžete naříklad ZDE
Letos pak došlo konečně na to hlavní, tedy na debutové album, pojmenované Breath!

České národní dědictví I. - Flamengo

Ti, kteří to všechno začali ...

Vítám vás u nové podkategorie článků, navané České národní dědictví. Většina lidí, zejména mladší generace, tvrdí, že nemá smysl uznávat, ne-li dokonce poslouchat českou hudební tvorbu. Argumenty jsou, že v naší kultuře reprezentuje to nejlepší Michal David a Lucie Bílá, nemá smysl se tedy touho komercí poznamenanou a kvalitou nedotčenou scénou nijak zabývat. To je ovšem fatální chyba. I přes pozůstatky čtyřiceti let   komunismu, existuje tu totiž řada vynikajících záležitostí, stejně jako v každé jiné kultuře, jen je potřeba trochu hledat...
Symbolicky první díl bude patřit těm, kdo jako první (Olympic a Mefisto odpustí) Čechům ukázali pořádný rock, tak jak byl tehdy moderní v Anglii. Legendární pražské kapele Flamengo.

REVIEW: Wanastowi Vjecy - Letíme na Wenuši (2011)

Vzhledem k tomu, že vyšla nová deska Letíme na Wenuši mé snad nejoblíbenější tuzemské aktivní kapely Wanastowi Vjecy, přímo se nabízí napsat  "novinkovou" recenzi. Album jsem po tom co 17.11. (s týden dlouhým zpožděním) konečně vyšlo, slyšel už mnohokrát, pěkně se mi to v hlavě srovnalo, a nastal tak čas k objektivnímu (tak jak to jen skalní fanoušek dovede) hodnocení.

retroREVIEW: Aleš Brichta - Růže pro Algernon (1994)

Ačkoliv se to bude mnohým z vás možná zdát k nevíře, byly doby, kdy byl Aleš Brichta velká mladá naděje české hudby a řadil se i se svými vyhlídkami do budoucna mezi nejpopulárnější 3 zpěváky v naší zemi. Psala se polovina devadesátek a Aleš - 35 let, obrovský muzikantský talent, nejlepší texty u nás, ne nejlepší, ale slušný hlas (jo, bejvávalo), mladá krev do zatuchlého českého rybníčku, ve kterém stále přežívaly pozůstatky bolševismu (a dokonce stále přebývají), zároveň však už více jak 10 let zkušeností na undergroundové scéně - se rozhodl opustit mateřský Arakain (který byl za prvním vrcholem a druhá míza měla teprve přijít) a vydal ve spolupráci spolu s věrným kamarádem Mirkem Machem svoje první dvě sólové desky. Obě byly posluchačsky "přívětivější" (avšak bez přehnaných ústupků mainstreamu) než Arakain, a tak jsme tu měli velkou hvězdu. Mohly za to právě tyhle dvě placky a právě na prvotinu nazvanou Růže pro Algernon se dnes podíváme.

retroREVIEW: LUCIE - Lucie (1990)

Vítám vás u retrorecenze mojí srdeční záležitosti. Podrobně se podíváme na debutovou, eponymní desku kapely LUCIE z roku 1990.

32. týden ve zkratce

Tento konec olympiády zdá se mi poněkud nešťastným...

- headlinery Global Festivalu v Central Parku v New Yorku 29.8. budou Neil Young, Foo Fighters a Black Keys
- ve věku 68 let zemřel oscarový skladatel Marvin Hamlisch
- R.E.M. vydávají výroční (25 let) reredici své kultovní desky Document

- Johny Depp hostoval u Aerosmith (kam jde ještě klesnout?)
- Beck Hansen vydal nové album
- Michael Nesmith se narací do sestavy Monkees a spolu s ostatními žijícími členy legendy plánuje turné na konci roku
- Rhett Miller nahrál píseň Wreck of the Old 97 jako poctu Johnymu Cashovi
- Harvest nejlepším albem Neila Younga podle Rolling Stonu

- závěrečná olympijská přehlídka britských kapel proběhla... bez Rolling Stones, Led Zeppelin, Radiohead, Iron Maiden, ...
- Frank Ocean nečekaně končí tour s Coldplay

L!VE: Blue Effect, Unplugged, Poděbrady (Jezero), 4.8.2012

Modrá lajna se táhne dál

Blue Effect, podle mnohých nejlepší česká kapela všech dob a ikona let sedmdesátých, před osmi lety opět ožil. Obnovil ho dlouholetý kapelník, Radim Hladík, pravděpodobně vůbec nejlepší kytarista naší země. Na pomoc si vzal zpěváka hrajícího na kytaru a klávesy Honzu Křížka, frontmana kultovní kapely devadesátých let Walk Choc Ice, ze stejné formace pochází i bubeník Vašek Zima a rytmickou sekci s ním tvoří talentovaný baskytarista Vojta Říha. Nově složená formace měla původně tvořit nový materiál, ale nakonec se zůstalo povětšinou u osvědčených skladeb druhé poloviny dvacátého století, a to zdaleka ne jen těch z pera Radima Hladíka. Kvalitní, i když trochu demode repertoár a vynikající sehranost slavily úspěch už od počátku, když pak vyšlo koncertní CD a DVD, došlo na akustický program. Pravda, čistá akustika to není a Radim Hladík předvádí své mistrovství na kytaře elektrické, Honzova kytara i Vojtova baskytara ale akustické jsou. Loňské album Acoustic Times, zaznamenávající opět zvukově i obrazově právě tato vystoupení, osobně považuji za jeden z nejsilnějších českých počinů posledních let. Když se tak Blue Effect ukázal s tímto setem v našem městě, nemohl jsem samozřejmě za žádnou cenu absentovat. Velice zvědav jsem byl na výkon kytarové legendy a veselou povahu vystoupení frontmana, což jsem obdivoval už na zmíněném koncertním albu.