retroREVIEW: Aleš Brichta - Růže pro Algernon (1994)

Ačkoliv se to bude mnohým z vás možná zdát k nevíře, byly doby, kdy byl Aleš Brichta velká mladá naděje české hudby a řadil se i se svými vyhlídkami do budoucna mezi nejpopulárnější 3 zpěváky v naší zemi. Psala se polovina devadesátek a Aleš - 35 let, obrovský muzikantský talent, nejlepší texty u nás, ne nejlepší, ale slušný hlas (jo, bejvávalo), mladá krev do zatuchlého českého rybníčku, ve kterém stále přežívaly pozůstatky bolševismu (a dokonce stále přebývají), zároveň však už více jak 10 let zkušeností na undergroundové scéně - se rozhodl opustit mateřský Arakain (který byl za prvním vrcholem a druhá míza měla teprve přijít) a vydal ve spolupráci spolu s věrným kamarádem Mirkem Machem svoje první dvě sólové desky. Obě byly posluchačsky "přívětivější" (avšak bez přehnaných ústupků mainstreamu) než Arakain, a tak jsme tu měli velkou hvězdu. Mohly za to právě tyhle dvě placky a právě na prvotinu nazvanou Růže pro Algernon se dnes podíváme.

Na (mimochodem moc pěkném) obalu je Aleš ve velké zlaté kleci, což má asi (určitě) symbolizovat, proč že se to rozhodl vedle Arakainu rozjet ještě kariéru vlastní, sólovou.

Spousta lidí očekává měkkou slaďárnu z výše popsaných důvodů, ale ke cti interpreta (ale i skladatele a textaře, jo, to už se taky dneska bohužel nevidí) musíme uznat opak. Ve zlatých devadesátých se mohl do tuzemské špičky prosadit i rocker, další věc dnes nemyslitelná... Místo nářků ale k jádru věci - sound je rockově znějící (tzn. žádný arakainovský metal) a oproti Arakainu (končím se srovnáváním, to je totiž všude, Brichta vs Arakain) je hlavní rozdíl ve výrazném prosazení klávesových nástrojů.

Pojďme už ale k samotné desce. Playlist vezmeme hezky po pořádku.

Intro s názvem 12 klíčů nezaujme asi nikoho, ale přesně takhle to tehdy ve světě letělo, kdo neměl na albu slušivé intro, jako by ani nebyl. I na této desce bylo tedy nutností.

Besprostředně na něj navazuje pecka Tulák po hvězdách. V době vydání rádiová hitovka, o rok dva později zapomenutý hit, dnes téměř neznámá píseň. Z tohoto alba patří mezi nejlepší, stejně jako v kontextu celé kariéry Aleše Brichty. Vřele doporučuji.

To následující Nejsem ten o kom se ti zdá už tak povedená není. Ani z hlediska hudby, ani z hlediska textu. Zachraňuje to ale fantastické aranžmá.

Pokud se mě zeptáte na nejoblíbenější píseň od Brichty, vypálím bez váhání Výlet do bájí! Tuhle píseň nehodlám komentovat, protože ji miluji ... Já chápu, že to není právě objektivní, ale...
Nechme mluvit raději hudbu.

Takže zpátky na zem. Kámoš dost fajn. V hudbě znalci odhalí originál od kapely Free, text je ale přímo tragický. Chápu co tím chtěl autor říci, ale mírně řečeno se to moc nepovedlo. Tím nemyslím (pravdivý) obsah, ale tu "uměleckou" formu... Už tehdy si Aleš Brichta vybíral slabší textařské chvilky, byť zdaleka ne tak moc jako v posledních letech. Jednou to bylo právě tady. Nad vodou věc drží alespoň opět skvělé aranžmá.

Sliby chyby zní jako Arakain s přidanými klávesami. Pokud chcete slyšet thrash metal kombinovaný s poprockem, pak prosím. Já bych se komentáře zdržel. Na pochvalu to určitě není, ovšem zatracení by pro někoho nemuselo být na místě.

Pokud Aleše Brichtu a jeho jméno něco proslavilo, nepočítaje svérázné názory a s tím spojená nařčení z údajného extrémismu, ani skandály poslední doby, pak jsou to 2 věci. První z nich je nikdy nekončící coverování skladeb zahraničních legend. Přes to, že se této činnosti věnoval už v hloubce totality, svůj osud "toho co předělal už spoustu zahraničních hitů do češtiny" si zpečetil právě tímto počinem. Ano, řeč je o Dívce s perlami ve vlasech. Originál - pro úplnost - Gyorgyhayů Lány - maďarská Omega.
Ano, je to vodrhovák a nic jiného, ale je to majstrštyk jak má být a to beze sporu.

No tak lásko, kdo mi tě vzal, komus' dala tělo i duši. Lásko, na co je pláč, když to skončit má, vždyť už lásko svý perly máš tak, proč padaj', měněj' se v slzy? Lásko, na co je pláč, perly ve vlasech máš...

Tou druhou věcí je pilotní singl této desky a asi vůbec největší hit Aleše Brichty. Slavný Barák na vodstřel. Za sebe říkám že ho moc rád nemám... Ale o mně se ví že, tu nejznámější od nikoho nemusím, ať už je to Sen, Everybody Hurts, Slečna Anna je za vodou, Nothing Else Matters, nebo právě Barák na vodstřel. Takže opět za sebe nechám mluvit samotnou píseň i s originálním videoklipem z roku 1994.

Následující Bla,bla, bla - protisystémová vypalovačka mě nikdy nijak moc neoslovila, nutno však uznat že jisté kvality má. Pozorní posluchači si všimnou, že text obsahoval už v roce 1994 to, co o patnáct let později "proslavilo" desku Deratizér...

Desátá v pořadí je (skoro)titulní Pokusná myš - Růže pro Algernon, to je jedna z perel alba. Hudebně možná vůbec nejvydařenější, i text je velice pěkný a silný, jezdí až mráz po zádech. Aleši, klobouk dole.

Jako zajímavost uveďme že tento kus byl Alešem Brichtou složen už kolem roku 1979, tehdy ještě pro potřeby koncertů Arakainu porůznu v garážích.

Zpěv trávy
chuť zralý pšenice
a východ slunce
co jinde znamenal bezpečí
zpěv trávy
zpěv zralý pšenice
a kytka růží
na směšným hrobě
pro malou Algernon
...

V textu jedenácté skladby Homeless se autor pravděpodobně inspiroval v tehdy 5 let starém megahitu Philla Collinse Another day in the paradise, ale vlastně se dá přepsat stejné hodnocení jako u Sliby chyby.

Píseň Satanica je opět vytažena z archívu. Nazpívala ji skvělá Pavla Kapitánová (R.I.P.) specielně pro toto album. Jestli nějaký všeználek tvrdí že českou metalovou/rockovou královnou je Lucie Bílá, neslyšel nikdy Pavlu. Pokud jsem právě mluvil o vás, okamžitě to napravte.

Poslední píseň je Vánoční na jasně dané téma, každý to odsoudí a nikomu se líbit nebude a není se co divit, ale já jsem výjimka, ale to pouze z důvodů výrazného citového vztahu k této písni.

Celé album je absolutně bezchybně naaranžováno, takže jako celek působí skvělým dojmem. Za repertoár si zaslouží tak 6/10, jsou zde opravdu velké minely, ale zároveň i perly (nemyslím ty ve vlasech). Aranžmá ale celou desku neskutečným způsobem zvedá, takže 7/10. Ještě ale nejsem u konce. Takhle zásadní album v kariéře takové osobnosti by si zasloužilo ještě bod navíc. Takže jsme doma.

Moje hodnocení: 8/10