REVIEW: Wanastowi Vjecy - Letíme na Wenuši (2011)

Vzhledem k tomu, že vyšla nová deska Letíme na Wenuši mé snad nejoblíbenější tuzemské aktivní kapely Wanastowi Vjecy, přímo se nabízí napsat  "novinkovou" recenzi. Album jsem po tom co 17.11. (s týden dlouhým zpožděním) konečně vyšlo, slyšel už mnohokrát, pěkně se mi to v hlavě srovnalo, a nastal tak čas k objektivnímu (tak jak to jen skalní fanoušek dovede) hodnocení.

Kapela Wanastowi Vjecy vždy fungovala jako projekt Roberta Kodyma a P.B.CH. Avšak v roce 2010 po čtyřleté neaktivitě kapely přišel jako blesk z čistého nebe nečekaný odchod P.B.CH. Fanoušci byli zdrceni, ostatní měli posměšné řeči typu "dobře se musí odcházet z kapely která nefunguje" nebo "ono je ještě z čeho odcházet?" v diskusích snad pod všemi články na Internetu, a do toho všeho začal Robert Kodym mluvit o dalších plánech kapely, které měl zveřejnit podle svých slov brzy. Nikdo, kdo mu vůbec věnoval pozornost, nevěřil. Já také ne. Proto se nikdo nedivil, když na další 4 měsíce o kapele znovu nebylo slyšet. Robert Kodym ale nespal. V pořadu Těžkýho Pokondra na Frekvenci 1 oznámil v přímém vysílání novou sestavu kapely. Která tedy shodou okolností vlastně vůbec nebyla nová. Stálý kytarový host (už od roku 1996) Tomáš Vartecký se zařadil coby stálý člen sestavy, za bicí se posadil "starý známý" Štěpán Smetáček, který u Vjecý bubnoval už na nejlepších deskách v devadesátých letech, a na baskytaru začal hrát dosavadní manažer kapely Kabát, Radek Havlíček. Ten byl, mimochodem na postu doprovodného kytaristy do příchodu Varteckého v roce 1996.

Následovaly komentáře  ohledně kvality sestavy (nesporně kvalitní je, každé jméno je v oboru českého rocku pojem), o 170 napsaných písních (tomu málokdo věřil už tehdy), a následovalo opět ticho po pěšině. Až v srpnu letošního roku prostřednictvím Facebooku přišla informace že začalo nahrávání desky Letíme na Wenuši. A další informace postupně následovaly. Bohužel právě jen skrze onen (tehdy) dvouapůltisícový profil na Facebooku. Propagace desky vůbec žádná. O singlu ani nemluvě. Nakonec jsme se museli spokojit pouze s tímto sestřihem na Youtube, cca dva týdny před datem vydání desky:

A pak už došlo na velkolepé odpočítávání času zbývajícího do vydání alba. A když došlo na 0 0:00:00, tak... nic. Po dvou dnech jsme se dozvěděli, že deska vyjde o týden později. Po nulové propagaci... Pak to frontmanovi Kodymovi došlo, a začal to křečovitě zuby nehty dohánět. Bohužel velice nešťastným způsobem - zradil své dlouholeté skálopevné přesvědčení a začal dávat rozhoory všude, a to i do bulvárních periodik a na servery neblahé pověsti...

Ale už nechme kritizování těchto formalit, s deskou samotnou nesouvisejících. U té prý mělo jít o návrat ke kořenům do starých dobrých dob této formace. Ani tomu, že si jako vzor vybrali svou první desku, legendární Tak mi to teda nandey, se nedá vytknout zhola nic. Ale když vidíme obal Tak mi to teda nandey s názvem Letíme na Wenuši a s novou sestavou místo Kodyma a P.B.CH., co si můžeme myslet?...

Dobře, takže konečně začnu psát o tom hlavním, a to obsahu samotného CD. Zapnu přehrávač a slyším... Intro z Tak mi to teda nandey! Já už ani nemám sílu to vůbec nějak komentovat...
A následující titulní song. Tam mělo jít pro změnu o poctu Rolling Stones, velkých vzorů všech členů kapely. Bohužel toto vzdávání holdu vzali hoši až příliš důkladně. Tak důkladně, že jde o prosté vykradení Satisfaction. S textem přímo děsným. Robert je sice nadšen že hraje zase s Vjecma a je z toho cítit, že si to užívá, ale tady se mu paradoxně povedlo to o co usiloval, ovšem ke škodě věci. Vrátil se sice ke kořenům, ale až příliš hluboko, do doby kdy řezal do kytary někde v garáži a ani LUCIE, ani Wanastowi Vjecy ještě neexistovaly.
No, už píšu dost dlouho a zatím jsem ještě nechválil. Obrovské zklamání. Má vůbec cenu pokračovat dál?

Rozhodně má! Následující Kulomet je totiž úplně o něčem jiném. Sice to rozhodně nebude jeden z nejlepších textů Mistra Kodyma, ale píseň pěkně odsýpá, solidní Punk Rock, jak ho máme od WV rádi, kapela skvěle hraje, palec nahoru! Poprvé na téhle desce...

Korálky z karneolu (s hostující Lenkou Dusilovou)... Love balady jsou tradiční těžiště Vjecý, ale tahle je asi vůbec nejlepší skladbou z alba. Jestliže veřejnost si mezi hity WV zařadila i Slečnu Annu a Otevřenou zlomeninu srdečního svalu z minulé desky Torpédo, tahle je několikrát překonává. Coby skalní fanoušek ji v kontextu historie kapely (v rámci Love Balad, těžko házet do stejného pytle jako punkové vypalovačky nebo protestsongy) rozhodně někam mezi nejlepších 5, spíš 3. Lze vůbec vyslovit ústy snad největšího fanouška kapely větší pochvalu?

Mám se ptát na to o kom se ti w noc bude zdát
Mám si přát, jak to bude dál a kam to wšechno letí
Mám to rád, probouzet se s tebou bez záhad
mám se smát, tak co bude dál když láska neuletí nám...

Následuje kontroverzní vjec, Sereblity. Kritici Kodyma, brilantního textaře (kterého osobně řadím někam kolem Václava Hraběte, vysoko nad Pavla Vrbu a další...), odsoudili snad ve všech recenzích co jsem na Internetu četl za "trapné" verše Buchty, třeste se, železnej muž behá po lese a A hle uzřel jsem hroznýše, jak táhne pytel hašiše. Celý text je vystavěn jako ironizující návrat do dob socialismu, poukazuje tedy na to, že pozustatky komunismu tu stále koexistují s demokracií. V té době tancovačkové kapely hrály zahraniční hity s českými texty a mezi ty nejznámější patří právě "Železnej muž" (Iron Man - Black Sabbath ještě s Ozzym) a "Hroznýš" (Lady in Black - Urriah Heep). Jenže to bohužel naši vzdělaní kritici nevědí. Takže jimi odsouzený text je podle méo skromného mínění jedním z vrcholů alba.

Naopak Krew a stopy čarodějných bylin byla kritikou velice chválena. Já si myslím, že to je jedna s těch kvalitních skladeb v kontextu alba, která ale nemá potenciál stát se nezapomenutelným hitem. Neco jako třeba Křídla na Tak mi to teda nandey, když už pánové po tom srovnání tolik prahnou. Nutno ale dodat, že právě Křídla zapadla nezaslouženě...

Veroniku pak kritika přímo vynášela do nebes. Jistě je celkem povedená, ale je to taková další Otevřená zlomenina srdečního svalu. Pro rádia jistě vděčný artikl (tam se ale nedostane, viz začátek článku a propagace + management), ale když si poslechnete hned po ní Korálky z karneolu, poznáte ten kvalitativní rozdíl. A srovnání se Sbírkou zvadlejch růží radši ani nezmiňuji... 

Celou jinak povedenou skladbu dosti srazila nepovedená linka zpěvu v refrénu.

Sběratel polibků je na Kodymově autorském albu velké zpestření. Složil ji totiž kytarista Tomáš Vartecký. A napsal k ní i text inspirovaný stejnojmenným filmem z roku 1999. Ale to, že ji i nazpíval, je podle mého názoru už trochu přes závit. Výsledek mohl být o mnoho lepší s frontmanem za mikrofonem.

Následující Pod zemí mám swůj ráj mě nezklamala, Punk Rockový nářez, jak má být, připomínka Kodymova kdysi slavného "řvacího efektu", ale mezi to nejlepší z alba se asi nezařadí.

Elektrická kytara je wole magie
a ten kdo to neví je mrtvej a proto nežije!

To je sice pravda, dá se o tom napsat i písnička, ale takhle tedy určitě ne, Tohle není zajímavé snad vůbec ničím a je ztráta času skladbu poslouchat.

Poslední track z alba je cover verze. Je to už taková tradice, že pomalu na každém albu Vjecý se objeví cover verze, tentokrát je to Ca plane pour moi (originál od Plastic Bertrand). Vtip je v tom, že Robert Kodym píseň pěje/bleje ve francouzském originále. Ačkoliv francouzsky nevládne...
To působí jako hodně špatný vtip na závěr. Co na tom že kapela zní i zde moc pěkně...

Takže teď  hodnocení. Nebýt Korálků z karneolu, Kulometu a Sereblit, dal bych za celkem povedené Veroniku, Krew a stopy čarodějných bylin i další skladby 4/10. Zmíněné 3 pecky zvedají skóre tak na 6, to, že kapela hraje celé album (nahrané mimochodem naživo - všichni dohromady bez vrstev a počítačů) moc pěkně, dávám 7. Co čekat od skalního fanouška, že... Ale myslím že 7 albu tak nějak patří. V kontextu domácího hlavního proudu pak musíme být nadšeni z toho, že i takováto díla u nás vznikají. V této souvislosti je škoda, že zatímco Tereza Kerndlová, Lucie Vondráčková nebo Michal David (všichni viz poslední rok) prodají i odpad, Wanastowi Vjecy nejsou shopní prodat ani takto povedenou desku.  Ale o tom už jsem psal na začátku...

Moje hodnocení: 7/10