středa 15. srpna 2012

retroREVIEW: LUCIE - Lucie (1990)


Vítám vás u retrorecenze mojí srdeční záležitosti. Podrobně se podíváme na debutovou, eponymní desku kapely LUCIE z roku 1990.


Sestava LUCIE se už sjednotila do jednoznačně nejslavnější a nejlepší sestavy, kdy se zde sešli David Koller (1. zpěvák, bicí), Robert Kodym (2. zpěvák, kytara), PBCH (baskytara) a Michal Dvořák (klávesové nástroje). Spolu se rozhodli prorazit s tehdy moderní hudbou, a tak je první deska někde na pomezí Pop Rocku, Hard Rocku, ale hlavní slovo měl novoromantismus. K tomu tehdy tíhla celá kapela, jak je vidět na následující fotografii.


Čtveřice už za komunismu nahrávala svoje písničky, ve kterých se nesmazatelně promítá atmosféra tehdejšího Československa, kde panovala euforie před pádem totality. První singl vychází symbolicky 17. listopadu 1989...

Po revoluci byla kapela ve správný čas na správném místě - měli materiál na desku, mohli ji tedy vydat prakticky přes noc. Deska (která se původně měla jmenovat Fuck Off - viz obal se členy kapely - zlatým sousoším), čítající deset skladeb - deset perel vychází v roce 1990. V první skladbě je hned ze začátku: Už se nechcem nikdy vracet, tam kde nám bylo mizerně... Symbolicky několik měsíců po revoluci. A byl to debut jako řemen! LUCIE se prakticky okamžitě stává nejpopulárnější kapelou v ČSFR a kritika i posluchači jí předvídají velkou budoucnost...

To co pomohlo - nahrávání za komunismu a následné bleskuychlé vydání - s sebou přináší bohužel i jednu obrovskou nevýhodu. Zvuk nahrávky je na dnešní poměry až úsměvný a remastering bohužel dodneška neproběhl. Velká vada na kráse, ale nutno hned na začátek říct, že je to také snad jediná chyba desky. Z hlediska hudebního není co dodat, to že z 10 skladeb vyšlo na singlu 7 a LUCIE se s deskou dostala snad všude, nehledě na počet vyhraných cen, mluví za vše.

Hned první skladba je legendární Oheň, velký hit, ve kterém formace hned ze začátku ukázala svůj potenciál.


Druhá píseň v pořadí, Troubit na trumpety by se nám líbilo, si ve slávě až do dneška v ničem nezadá s Ohňěm, je to typicky kultovní skladba. Jen je škoda že k ní byl natočen videoklip, který se mírně řečeno nepovedl. To ovšem neplatí o skladbě a její interpretaci. Oboje můžete posoudit sami.


Třetí Zastavit stát raz dva mě nikdy moc nenadchla, hudba je slušná, text o ničem a ani z uměleckého nijak nevyniká.

Hned následující Dotknu se ohně je pravý opak - patří mezi moje nejoblíbenější písně mé nejoblíbenější kapely, tedy je to jedna z mých nejoblíbenějších věcí vůbec! V Kodymově veledíle se za mikrofonem vystřídali jak Koller, tak i autor Kodym a vznikla možná nejlepší píseň od LUCIE. Byl k ní natočen i krásný, ale bohužel cenzurovaný klip, ze kterého se do dneška dochovala pouze část. Přesto, pokud vám mám doporučit pouze jednu skladbu, poslechněte si Dotknu se ohně! A nejlépe živě z Lucerny 92!


Klece jsou typicky novoromantická věc, já osobně ji mám celkem rád, ale vyznavač tohoto stylu by byl nadšen asi více.

Oproti tomu Mít tě sám je sice také hodně novoromantická, ale krom krásného textu je zde také ukázka hlasu Davida Kollera, jak zpíval roce 1989. Celkem nezvyklá, ale velice libozvučná. Nebo alespoň pro mně.

Ty nechceš prosit, utíkat
a už vůbec ne naříkat
že tě někdo nechápe,
jen vo tom přemejšlím
Proč si na sebe zlá?

Slavná píseň známá pod názvy Pár fíglů nebo Šrouby (do hlavy) je autorský počin producentského dua Petr a Pavel ORM a nahrál ji David Koller sám, vzhledem k nulovému podílu ostatních členů kapely se dnes bere v podstatě jako sólovka Kollera, ale nutno uznat že za pomoci producentů si s tmhle singlem LUCIE udělala jméno ještě dávno před prvním albem, v roce 1987. Poznáváte je?


Následující Jdem dál je velice ceněná pro nadčasovost, ačkoli za sebe musím říct že mě nikdy za srdce příliš nechytla.

Naopak Utíkej jsem si velice oblíbil, pro její bezmezně optimistický  text. I hudba stojí za poslech.

Závěrečná Nech to stát má také text ze života, hudba nevybočuje z mantinelů novoromantismu. Videoklip, kerý byl k této písni natočen, bych označil za "tak blbej, až je vlastně dobrej". Osobně bych proti písni neřekl křivého slova, ač ji ve svém srdci nenosím. V MP3 přehrávači ale ano.


Podtrženo a sečteno, je to vynikající album bezkonkurenční formace, jeden z nejsilnějších debutů vůbec. Začátek kultu. Vzrození legendy, královny české hudby.

Albu samotnému bych kromě zvuku danému dobou nevytkl vůbec nic. Nenachází se na něm vyloženě slabého místa, slabší téměř nejsou, vrcholů je hned několik, to vše na ploše deseti skladeb.

Moje hodnocení: 10/10

Žádné komentáře:

Okomentovat