retroREVIEW: R.E.M. - Out of Time (1991)

Nejlepší album všech dob?

Kdykoliv se někde mluví o nejlepší desce všech dob, jako první mě napadne právě Out of Time. Druhá deska R.E.M. pod velkým vydavatelstvím (Warner Bros.) a sedmá celkově v roce 1991 definitivně posunula kmotry alternativního rocku směrem pozdějších let, posadila je na trůn nejpopulárnější kapely na světě, udělala z Michaela Stipea světovou rockovou hvězdu a objevila pro rockovou hudbu jeden nový nástroj (hádejte jaký...). Prudukoval ji podle mého mínění nejlepší producent všech dob, Scott Litt (Document, Automatic for the People, Monster, New Adventures in Hi-Fi R.E.M., singly k In Utero a živák MTV Unplugged Nirvany, spolupráce s Hole a Patti Smith). Přinesla se svým pilotním singlem jeden z největších, dodnes hraných  hitů rockové historie. Poprvé se u R.E.M.  pěvecky pojevil výrazněji i někdo jiný než hlavní zpěvák Michael Stipe. Přes to, že na desce není tolik rádiových hitovek, jako na následujícím Automatic for the People, které staví většina lidí na piedestal pro nejlepší desku od R.E.M., přesto že mám i další srdeční záležitosti v jejich diskografii (vlastně tahle kapela je jedna velká srdeční záležitost), myslím si, že Out of Time by nálepka nejlepšího alba všech dob slušela. Slušelo by se stejně tak dodat, že headlineři Warnerů té doby dostali v roce 1992 za desku celkem 3 ceny Grammy (!).

České národní dědictví II. - Petr Muk

Druhý díl seriálu  po Flamengu z prvního dílu bude zaměřen více do přítomosti na osobu skorosoučasníka, zpěváka Petra Muka. Doufám, že si ho někdo z vás ještě pamatuje...

REVIEW: A Banquet - Breath (2012)

  A Banquet - donedávna zcela neznámé jméno, získalo svou reputaci zejména nedávno vydaným debuovým albem, které produkoval americký producent Steve Albini (ve spolupráci s naším B.Carloffem). Ano, producent In Utera Nirvany...
Indie Rock pražské trojice se označuje jako FUTU-ROLL (tento pojem vymyslela sama kapela), a není divu, že kombnuje klasický Rock'n'Roll s nejnovějšími vlivy elektronické hudby. Přesto, nebo možná právě proto, rozhodně ale překvapivě, působí sound kapely jako Nirvana spojená s Depeche Mode, Pearl Jam a Joy Division, do toho všeho vlivy pozdních Radiohead a Muse, no a v neposlední řadě samořejmě i nějaká ta nejnovější vlna elektroniky. Takže žádní Rolling Stones, ani AUX 88, jak by si neznalý pozorovatel mohl myslet.
Po prvoním demosnímku FUTU-ROLL - který se coby demo do oficiální diskografie nepočétá - vyšel první singl a následně celé EP, nazvané Kiss the Night (5 nových nahrávek, první singl a jeho remix), na kterém se v nejčistší podobě projevil sound a směr formace, a u kerého je velká škoda, že neproniklo na veřejnost až tolik... Ale to není náplní recenze CD Breath. Po EP vyšly ještě dva singly - Magic Eyes of May a Lost in Your Shades. Všechny tyto nahrávky jsou šířeny zdarma po Internetu a stáhnout si je můžete naříklad ZDE
Letos pak došlo konečně na to hlavní, tedy na debutové album, pojmenované Breath!

České národní dědictví I. - Flamengo

Ti, kteří to všechno začali ...

Vítám vás u nové podkategorie článků, navané České národní dědictví. Většina lidí, zejména mladší generace, tvrdí, že nemá smysl uznávat, ne-li dokonce poslouchat českou hudební tvorbu. Argumenty jsou, že v naší kultuře reprezentuje to nejlepší Michal David a Lucie Bílá, nemá smysl se tedy touho komercí poznamenanou a kvalitou nedotčenou scénou nijak zabývat. To je ovšem fatální chyba. I přes pozůstatky čtyřiceti let   komunismu, existuje tu totiž řada vynikajících záležitostí, stejně jako v každé jiné kultuře, jen je potřeba trochu hledat...
Symbolicky první díl bude patřit těm, kdo jako první (Olympic a Mefisto odpustí) Čechům ukázali pořádný rock, tak jak byl tehdy moderní v Anglii. Legendární pražské kapele Flamengo.

REVIEW: Wanastowi Vjecy - Letíme na Wenuši (2011)

Vzhledem k tomu, že vyšla nová deska Letíme na Wenuši mé snad nejoblíbenější tuzemské aktivní kapely Wanastowi Vjecy, přímo se nabízí napsat  "novinkovou" recenzi. Album jsem po tom co 17.11. (s týden dlouhým zpožděním) konečně vyšlo, slyšel už mnohokrát, pěkně se mi to v hlavě srovnalo, a nastal tak čas k objektivnímu (tak jak to jen skalní fanoušek dovede) hodnocení.

retroREVIEW: Aleš Brichta - Růže pro Algernon (1994)

Ačkoliv se to bude mnohým z vás možná zdát k nevíře, byly doby, kdy byl Aleš Brichta velká mladá naděje české hudby a řadil se i se svými vyhlídkami do budoucna mezi nejpopulárnější 3 zpěváky v naší zemi. Psala se polovina devadesátek a Aleš - 35 let, obrovský muzikantský talent, nejlepší texty u nás, ne nejlepší, ale slušný hlas (jo, bejvávalo), mladá krev do zatuchlého českého rybníčku, ve kterém stále přežívaly pozůstatky bolševismu (a dokonce stále přebývají), zároveň však už více jak 10 let zkušeností na undergroundové scéně - se rozhodl opustit mateřský Arakain (který byl za prvním vrcholem a druhá míza měla teprve přijít) a vydal ve spolupráci spolu s věrným kamarádem Mirkem Machem svoje první dvě sólové desky. Obě byly posluchačsky "přívětivější" (avšak bez přehnaných ústupků mainstreamu) než Arakain, a tak jsme tu měli velkou hvězdu. Mohly za to právě tyhle dvě placky a právě na prvotinu nazvanou Růže pro Algernon se dnes podíváme.

retroREVIEW: LUCIE - Lucie (1990)

Vítám vás u retrorecenze mojí srdeční záležitosti. Podrobně se podíváme na debutovou, eponymní desku kapely LUCIE z roku 1990.